Korejská dobrodružství Malého Prince a Lišky

Po dlouhém odkládání konečně dozrál čas i na to, abychom se vypravili na pořádný čundr v Koreji. Pro tento účel jsme již měli dlouho vyhlídnutý nejstarší a největší národní park Koreji, Jirisan. Toto žulové pohoří tvoří nádherný hřeben a krom toho se zde také nachází nejvyšší pevninská hora Jižní Koreje, jejíž název je tak složitý, že bych jej pravděpodobně ani nedokázal správně opsat natož vyslovit. Přechod od západu na jih, který jsme zvolili, měří asi 40 km, takže nám na něj náš prodloužený študácký víkend akorát tak stačil. Cestu jsme si museli detailně rozplánovat již před odjezdem, jelikož v chatách na hřebeni je možno přespat pouze s platnou rezervací. Původně jsme měli celkem radost z toho, že chladné noci s teplotou kolem 4 stupňů přečkáme v teple, že jsou chaty na každém kroku, pokud váš krok měří v průměru 6 km, a také z toho, že noc v nich není vůbec drahá – většina z nich stála přibližně 160 Kč/osoba/noc. Avšak již po první noci jsem si říkal, že bych možná radši...

Z Jeju jsme se vrátili už více než před měsícem a půl a Malý Princ už dávno sepsal své vtipné postřehy o tom, jak jsme po něm cestovali. Kvůli Liščí Ostudě se ale až do teď neví, co jsme tam kromě spaní a ježdění autobusem vlastně dělali. A že toho ve skutečnosti nebylo málo, tady to je. To, že se vypravíme na Jeju jsme tušili už v Praze po letmém prolistování průvodce. Nabízí totiž hned několik korejských "nej" -  je to největší ostrov, nejjižnější místo země a leží zde nejvyšší hora. Kromě toho se sem jezdí za nesčetnými písečnými plážemi a řadou přírodních krás, z nichž většina má co dělat s tím, že ostrov je sopečného původu. Zároveň je ostrov velmi snadno dostupný, do hlavního města Jeju-si létají letadla z většiny letišť v pevninské Koreji doslova každých pár minut (náš fundovaný odhad, po tom, co jsme spali v až příliš těsné blízkosti letiště v Jeju-si, je každé 3,5 minuty) a let netrvá ani celou hodinu. Po důkladnějším prostudování průvodce jsme zjistili, že j...