Korejská dobrodružství Malého Prince a Lišky

Už při cestě vlakem z Busanu jsme s Liškou pročítali turistického průvodce po Jeju, což je ostrov jižně od korejského poloostrova ve tvaru šišoidu, asi 70km dlouhý a 30km široký a také to je pravděpodobně největší korejský turistický resort, který musí navštívit každý Korejec alespoň jednou za život, zkrátka taková Mekka pro Korejce. Nicméně naše příprava na výlet po Jeju také v onom vlaku z Busanu skončila  (s výjimkou nákupu letenek a vařiče), což jsme si uvědomili až po přistání na letišti v Jeju-si (největší město na ostrově – takové Brno u moře). Liška z toho byla trochu rozrušená a tak jsem musel čelit malověrné otázce: „Co budeme jíst a kde budeme spát?“ Při úniku z nepříjemné otázky jsem si pomohl citací nejcitovanější osoby na světě (Lk 12, 22)   a vzal Lišku na hovězí stejk, který ji vždy potěší, za-ru-če-ně potěší. Dobrý stejk dělaný na grilu přímo na našem stole a poctivě nastříhaný nůžkami, tak abychom jej mohli jíst hůlkami, nám dal ch...

Jídlo tady je pro nás pořád ještě docela často záhada a není nic neobvyklého, že něco jíme a nevíme, co to vlastně je. Tahle věc nás ale zaujala, má takový podivný tvar. Je tady jako příloha poměrně často, v jídelně ji máme několikrát týdně, ale pořád jsme ještě nevyčmuchali, co je to zač. Nedokážeme to zjistit ani podle chuti, jídelna to podává silně kořeněné a nejspíš naložené v nějaké sojovce nebo jiné omáčce. A tak pořádáme anketu: co si myslíte, že to je? 

Jelikož toho chceme s Liškou procestovat co nejvíce, tak musíme taky na svých cestách trochu šetřit, proto jsme se rozhodli, že vyrazíme do Busanu se stanem a budeme spát na pláži. Liška mi samozřejmě vysvětlila, že na čtyři dny se nám vše vejde do jednoho batohu a tak není nutno, abychom na její hřbet něco nakládali, aby se nestrhal. Naštěstí jsou v Busanu na nádraží nebo v metru často zamykací skříňky, kde jsme si mohli naše kempingové vybavení uschovat, takže nebylo nutné strhat ani můj hřbet. Po první noci na pláži při okraji města jsme však zjistil, že to není zas taková romantika, jak jsme si vysnili. Krom toho, že celou noc od moře silně foukalo, tak se ukázalo, že je na pláži rušno dlouho do noci a brzy ráno přichází pejskaři, úklidová četa* a v horším případě si přijde místní spirituální guru zacvičit na pláž při východu Slunce, přičemž provádí velmi hlasité dechové cvičení. * Úklidové čety jsou v Koreji velmi časté. Na běžných ulicích je sice celkem nepořá...

Po prvních třech dnech ve škole a na kolejích se všemi praštěnými pravidly jsme věděli, že určitě musíme na víkend někam vypadnout. Protože počasí je tady pořád hodně horké, chtěli jsme někam k vodě, takže volba byla jasná - Busan. Busan je druhé největší město Koreje a je tu asi nejoblíbenějším místem pro výlety k moři. A  tak jsme ve čtvrtek kolem poledne nasedli na vlak a za hodinu a půl už vystupovali v Busanu. Bez plánu, věděli jsme akorát, že chceme zkusit stanovat na některé z odlehlejších pláží. Po návštěvě informací na nádraží jsme nějaký ten bojový plán vymysleli a vyrazili na procházku do Gamcheon Village - části Busanu, které se říká Machu Picchu. Velmi záhy jsme zjistili, že mapka, kterou jsme dostali na informacích je spíš schematický plánek než skutečná mapa a že Busan je mnohem větší město než jsme čekali. Leží na řadě kopců, nebo spíš kolem nich a tak je takový rozplizlý. Ukázalo se taky, že tajemná vesnice rozhodně neleží tam, kde by podle té prokleté mapky měla...