Korejská dobrodružství Malého Prince a Lišky

Cestou na naší túru do Jirisanu jsme si vyzkoušeli, že hromadná doprava mimo město či hlavní tahy není zas takový med. Především to dlouho trvá a jeden nikdy neví, kde zrovna uvázne, když mu ujede poslední spoj. Proto jsme se rozhodli, že další objevování Koreje bude z „pohodlí“ automobilu, ale takové pohodlí, jaké jsem já dokázal Lišce dopřát, nedokáže připravit jen tak někdo. Stalo se v první půlce listopadu: Několik dní jsme s Liškou váhali, jestli nás další výlet bude roadtrip po okolí Daegu a nebo zdali radši levně nezaletíme na japonský subtropický ostrov Okinawa, kde tou dobou stále ještě panovalo příjemné teplíčko a vhodné podmínky na surfování. Jelikož jsem nikdy nesurfoval jinde než na internetu, rozhodl jsem se, že naberu potřebné zkušenosti pro naše první mořské surfování alespoň tam. Shlédl jsem tedy řadu videí, jak začít surfovat, jak se vyhnout začátečnickým chybám a když jsem měl už i to zmáknuté, tak jsem se i namlsal sestřihem toho nejlepšího surfařského ...

Zážitek z Vietnamu pro mě byl asi nejsilnější a tak mě mrzí, že se k jeho sepsání dostávám až teď v závěru našeho Korejského dobrodružství. Jak to tedy s výletem do severního Vietnamu bylo? Autentický Vietnam? HANOJ Do Vietnamu jsme vyrazili přímo z Taipei a čekalo nás tedy druhé dějství velké cesty po Tchaj-wanu a Vietnamu. Při našich cestách jsem často překvapen, jak se první dojem liší od zkušenosti získané po pár dnech. V případě Vietnamu nemohl být první dojem mylnější. Přistáli jsme na letišti v Hanoji někdy po setmění a v hale na nás už čekal hotelový řidič, kterého jsme měli za drobný poplatek přislíbený. Naložil nás do pohodlného klimatizovaného auta a jak jsme jeli po hlavní silnici a sledovali billboardy a nasvícený most v dáli, tak jsem nabyl prvního dojmu, že je Vietnam vlastně podobně vyspělý jako Tchajwan nebo Korea. Avšak už jak jsme se přibližovali k centru Hanoje a my pozorovali první pětičlenné rodiny jedoucí na jedné motorce, tak mi docházelo, jak hod...