Naše městské vandrovaní po Busanu

Jelikož toho chceme s Liškou procestovat co nejvíce, tak musíme taky na svých cestách trochu šetřit, proto jsme se rozhodli, že vyrazíme do Busanu se stanem a budeme spát na pláži. Liška mi samozřejmě vysvětlila, že na čtyři dny se nám vše vejde do jednoho batohu a tak není nutno, abychom na její hřbet něco nakládali, aby se nestrhal. Naštěstí jsou v Busanu na nádraží nebo v metru často zamykací skříňky, kde jsme si mohli naše kempingové vybavení uschovat, takže nebylo nutné strhat ani můj hřbet.

Po první noci na pláži při okraji města jsme však zjistil, že to není zas taková romantika, jak jsme si vysnili. Krom toho, že celou noc od moře silně foukalo, tak se ukázalo, že je na pláži rušno dlouho do noci a brzy ráno přichází pejskaři, úklidová četa* a v horším případě si přijde místní spirituální guru zacvičit na pláž při východu Slunce, přičemž provádí velmi hlasité dechové cvičení.

* Úklidové čety jsou v Koreji velmi časté. Na běžných ulicích je sice celkem nepořádek, ale každý veřejný prostor jako je univerzitní kampus, park či pláž je každodenně pečlivě uklízen. Například jsem si myslel, že v našem kampusu nepadá ze stromů listí, pak mi však Liška vysvětlila, že jen všechno listí každé ráno poctivě zametou.

Naštěstí je Korea neobyčejně hornatá a tak je vždy blízko nějaký ten kopec, či hora, kam se dá utéct do přírody pryč od ruchu velkoměsta a kulturního šoku. Přestože zde rostou trochu jiné stromy (například duby mají mnohdy listy větší než je moje dlaň) a kvetou trochu jiné kytky (zde nemám žádný příklad – kytky mě moc neberou), tak se stejně v přírodě cítím nejvíc jako doma. Vyrazili jsme tedy na okraj Busanu k opevnění Geumjeongsanseong Fortress rozprostírající se na kopcích (700-900 m.n.m.). Je to vlastně taková zídka lemující náhorní plošinu mezi těmito kopci, ale celkový obvod opevnění je dle mého odhadu více než 20km. 

Jako výchozí a cílové místo jsme zvolili body na mapě označené hákovým křížem. Pro případ, že náš blog čte i pan prezident, bych rád zdůraznil, že se v žádném případě nejedná o projev naší fascinace fašismem. Avšak hákový kříž je jeden z významných budhistických symbolů a tak jím jsou označeny chrámy jak v reálu tak i na mapě.

Výchozím bodem byl tedy Beomeo-sa Temple, což je rozlehlý komplex budhistických chrámů, nicméně se povětšinu jedná jen o repliky původních budov.

V cíli jsme pak viděli menší chrám s již už autentickými obřími Buddhy vytesanými do skály. Nejsou tak velké jako Mount Rushmore, ale i tak jsou velice působiví a dobře demonstrují korejskou snahu o okázalost a velkolepost.

Při naší procházce jsme zdolali i nejvyšší pahorek v okolí, z kterého bylo krásně vidět, jak rozvleklý Busan je. Zkrátka všude, kam jsme dohlédli, se v údolích mezi kopci tyčily paneláky a mrakodrapy.

Utábořili jsme se poblíž severní brány – samozřejmě uvnitř opevnění, aby na nás nikdo nemohl. A po konzultaci s Jirkou Babicou jsme stvořili následující recept na roustbífové sedviče, které se již staly naším oblíbeným pokrmem při čundrování pro relativně dobrou dostupnost potřebných surovin (tedy až na chleba, který v běžných sámoškách člověk moc nesežene.) Všem tento skvělý recept vřele doporučujeme.

Kdyby měl někdo zájem o více fotek z našich cest, tak mě nebo Lišce nějak napište a pošleme nějaký odkaz napřímo.

Roustbífové sendviče

 

Na nasycení dvou turistů po celý den budeme potřebovat:

• -       bochník toustového chleba
• -       půl lahve korejské medové hořčice
• -   300g roast-beefu (nemáte-li roast-beef, můžete použít třeba lunch-meat)

Postup:

Důkladně rozetřeme hořčici na jednotlivé plátky chleba. Roast-beef nakrajíme na tenké plátky a klademe na rozetřenou hořčici.

Ideálně servírujeme přiklopené dva plátky na sobě. Pokud chceme servírování úplně vyšperkovat, tak překrojíme celý sendvič diagonálně.